zivotopis stalina
Sovětský
plitik a diktátor. Nedokončil pravoslavný seminář a stal se profesionálním
revolucionářem. Od roku 1898 byl činný v sociálně demokratické straně v
Gruzii – stoupenec Lenina. Několikrát zatčen, poslán do vyhnanství na
Sibiři.Od roku 1912 po osamostatnění bolševické strany jeí přední
funkcionář.e snaze upevnit bolševismus ho V.I.Lenin 1921-1922 prosadil proti
L.D.Trockému do vedoucích stranických funkcí (od roku 1922 byl generální
sekretář). Po Leninově smrti obhájil svoupozici v mocemském boji –
intrikoval a dosazoval do důležitých postavení své přívržence (V.M.Molotov,Kirov
a jiní). Mezi léty 1924-28 odstranil všechny své konkurenty (Trockij, Zinověv,
Kameněv, Bucharin a Rykov). Jeho působení v úřadu bylo vládou státního
teroru a totální kontroly s pomocí komunistické idiologie. Předložil
program národního komunismu, tj.vybudování socialismu a komunismu ještě
pro žijící generace. V roce 1927 zahájil socialistickou industrializaci a v
1928 kolektivizaci, která se změnila ve druhou občanskou válku a skončila
plánovaným hladomorem. Zcela zlikvidoval soukromé vlastnictví a prosadil
direktivní centrální plánování. 1.12.1934 zahájil období státního
teroru, vrcholící moskevskými procesy. V zahraniční politice usiloval o
ukončení mezinárodní izolace SSSR a spolupracoval se všemi podle vlastního
prospěchu – zprvu s výmarským Německem, na začátku 30.let navázal
kontakty se Západem. Koncem 30.let opšt jednal s A.Hitlerem (vznikl tím sovětsko-německý
pakt o neútočení a přátelství v roce 1939) a začal sledovat imperiální
cíle (anexe části Polska a Rumunska,Pobaltí,zimní válka s Finskem). Po přepadení
SSSR Německem v roce 1941 se obával o další existenci sovětské moci, ale
ve Velké vlastenecké válce získal podporu veřejnosti. Po porážce Německa
utužil režim útisku, v zahraničí usiloval o stále větší vliv a moc.
Stalin patří k největším diktátorům v dějinách.Decimoval celé společenské
skupiny a národy. (stalinismus)